Zkušenosti s Českou poštou

   PS: Když už tak nadávám na Českou poštu, nedá mi to abych nepřidal ještě jednu historku. Sice v ní zrovna o nadávání nepůjde (vlastně naopak), ale stejně si nejsem jist, zda z ní budou mít dnešní pošťáci radost. Konečně, posuďte sami:

    Tohle o čem budu psát se stalo před mnoha a mnoha lety - vlastně to bude za chvíli bezmála před stoletím, za první republiky, v době kdy můj tatínek byl ještě malý chlapec. Jejich rodina tenkrát žila v Hodoníně a dědeček pracoval v Brně na Zemském úřadě, kam každý den dojížděl vlakem.
   Hodonín byl tenkrát malé město - on tedy není ani dnes středem vesmíru, ale tenkrát tam naší babičce hrozně vadilo, že se v místních obchodech nedá sehnat spousta věcí, které považovala za nezbytné k životu. To takové Brno - no to bylo pro ně velkoměsto, tam se dalo nakoupit úplně všechno, jen to bylo pro babičku trochu z ruky a vůbec - copak může taková mladá maminka se dvěma malými chlapci vyrazit na takovou výpravu po každé, když něco z Města nutně potřebuje ?
   Naštěstí - jak jsem už říkal - dědeček tam jezdil každý den do práce a tak dostal vždycky od babičky seznam toho, co má ve městě nakoupit.
   No jo - ale znáte ženský. Babička si určitě na nejvíc věcí vzpomněla, až když už byl dědeček pryč. Takže co teď ?
-- Já vím, říkáte - popadla mobil - kdepák ! Žádný takový, mobily ještě neexistovaly. Vím, že ti mladší tomu ani nebudou chtít věřit, ale ti starší si určitě vzpomenou, že takový doby kdysi skutečně existovaly.
-- Takže - zvedla normální telefon. Taky chyba, pan Bell sice telefon vynalezl už hezkých pár let před tím, ale oni doma ještě žádnej telefon neměli. Jak je to možný ? No - já mluvím o časech, který nejsou zase tak daleko od doby, kdy Pražský telefonní seznam se celý vešel na jednu jedinou stránku. A i když v době, o které mluvím bylo už těch telefonů drobátko víc, každá domácnost je rozhodně neměla, v celém takovém malém městě bylo mimo pošty těch telefonů jenom pár - možná místní hotel, lékař, banka, radnice, pan lékárník a notář - a to mohlo být asi všechno.
. Takže zašla na tu poštu a dědečkovi zavolala !
   Chyba - ani to ne. Protože i když telefony existovaly, nějaký meziměsto byl tenkrát luxus (finanční) a muselo se to předem objednávat a vůbec...
   Takže co ta moje babička udělala ? No přece tady ještě měla naši spolehlivou Českou poštu !!
    Ne né, já si vůbec nedělám legraci, já to míním naopak smrtelně vážně. Babička prostě sedla, napsala dědečkovi dopis s přesným seznamem, co má všechno v tom Brně nakoupit, zalepila do obálky, přilepila známku a šla hodit do schránky. 
( poštovní schránka - na rohu ulice - to není jen tak ledajaká věc... Pamatujete ještě ze školy?)
A věřte nebo ne, pokud to do té schránky vhodila před 11. hodinou - tedy před dopoledním vybíráním schránky - tak pošta ten dopis v poledne odeslala vlakem do Brna a dědeček to dostal v úřadě na stůl v tak zvané odpolední poště, která přišla někdy po 3. hodině. A tak mohl  před odjezdem domů do Hodonína všechno nakoupit a babička byla spokojená.

    Co, vy tomu nevěříte ? Vy fakt nevěříte, že tenkrát dokázali normální, obyčejný dopis doručit ještě ten samý den ? a že se na to moje babička mohla dokonce spolehnout ?!
    No vidíte, a moje nebožka babička by asi zase nevěřila tomu, že skoro za sto let neumí ta (skoro) stejná Česká pošta doručit balíček nebo doporučený dopis a že s tím může mít adresát takové problémy. A to prosím vůbec nevyžadujeme, aby dopis dostihl adresáta ještě ten den, kdy byl odeslán - tak jako to bylo normální začátkem minulého století.

    Tak co, páni pošťáci, nestydíte se ?
    Vždyť tihle vaši dávní předchůdci neměli techniku, neměli počítače, místo aut používali koňské povozy

 - ale nemyslíte, že jejich služby byly na úplně jiné úrovni ?