Žrádlo - potrava - bašta

Například auta jezdí na naftu nebo na benzin - Ajda jede na rohlíky :-)

 

     Co se týká stravování, je to s Ajdou opravdu zajímavé. Některé věci jsme zatím ještě nepochopili - a to už je u nás šest týdnů. Tak předně - co se týká předešlé "paničky" - paní Petry, tak tu rozhodně nepodezřívám, že by dokázala pejska trápit hladem, šetřit na něm nebo mu stravu jakkoliv odepírat. Naopak - poslední dva měsíce žila Ajda na dvoře se starou fenkou Sárou a mimo jiné ji odháněla od misky a žrala jí její porci. A přece - někde - někdy - něco nebylo v Ajdině životě v pořádku. Ajda se totiž o jídlo bojí...
     Projevuje se to jednak tím, že se bojí o svou misku. Nebo snad své misky? Pokud má pocit, že ji nikdo nesleduje, pak žere normálně. Ale pokud ví, že jsme poblíž, že se díváme, pak je až neuvěřitelně opatrná. Dívá se po nás, popadne kousek žrádla - a prchá pryč, aby si ho někde zblajzla. Pak se vrátí pro druhý kousek, pro třetí... Ale má snahu všechno zbaštit někde v ústraní. A když se jedná o misku v kuchyni (kde Marcelka obvykle něco vaří), pak stačí Marcelčin trochu prudší pohyb - a Ajda utíká od misky pryč, jako by byla přistižena při něčem nedovoleném. A to přitom Marcelku bezmezně miluje, nechá si od ní cokoliv líbit a naopak sama se kolem ní pořád motá a chvilku bez ní nevydrží - ale jak jde o misku se žrádlem, najednou se bojí.
     A když jí nabízíme něco dobrého? Opatrně se přibližuje k natažené ruce, rychle sousto uchopit - a couvnout do bezpečí. Pak to ještě jednou dvakrát zopakuje - ale vzápětí pryč, jako by žrádlo bylo něco zakázané. A přitom - když k ní natáhneme tu stejnou ruku jen tak, k pohlazení, to okamžitě přijde a mazlí se. Jen toho žrádla jako by se bála.
     Vlastně - existuje místo, kde žere bez problému - a to je moje postel. Když v ní leží, je zcela spokojená a ochotně se nechá krmit. A nejen to, u mě v posteli má ohromný apetit, je ochotná zbaštit všechno a sama si o to říká. A právě v těch chvílích se projevují její chutě.
     Např. kousek salámku z ruky? Jen opatrně a velmi podezřívavě. A jedno jsem zapomněl říct - nesmím mít v ruce nůž. To Benču jsem kdysi krmil tak, že jsem uřízl kousek salámku, napíchl na špičku nože a takhle jí to podal - a ona si to opatrně z toho nože vzala. Nebo z vidličky. Ajdě to na špičce nože nepodávám - ostatně jsem ani nevěděl, jestli by to uměla vzít a neřízla se, takže jsem to nezkoušel. Ale když uříznu kousek, běžně držím nůž ještě stále ve stejné ruce, ve které mám kousek masa - a Ajda se toho bojí. A podezřívavě se po noži dívá i tenkrát, když si ho přendám do druhé ruky. Jako by s ním měla nějakou zlou zkušenost.
     Naopak - Ajda je v mé posteli, Marcelka vezme do ruky rohlík - a Ajda začne okamžitě prosit. Takže jí Marcelka kousek dá, pak další, další - a Ajda zbaští rohlík celý (přitom vedle v kuchyni má misku plnou něčeho mnohem lepšího). Koblih? Když si ho chci dát, Ajda vyskočí z postele, doběhne ke mně a prosí. Takže se o něj postupně rozdělíme - baští ho včetně marmelády. Sestřička mi donesla rybízovou bublaninu, co doma pekla - a Ajda jak to ucítila, okamžitě mi skočila na klín a chtěla taky. Moc jí to chutnalo a říkala cosi, že tam toho rybízu mohlo být víc. Buchty s hruškovou náplní? Moc jí voněly, ale jaksi se zdráhala. Pak mi to došlo - já zbaštil ten vnitřek s hruškama a Ajda si brala jen čisté těsto - a oba jsme byli spokojeni. Takže teď už vím, že Ajda hrušky nemusí.
     A jako poslední moučníček musím uvést starý tvrdý rohlík, nalezený někde v parku na trávníku. Ajda k němu zalehne a nehne se, dokud ho celý neschroustá (ale to dělávala Benča taky).

     Na závěr - aby to snad nevypadalo tak, že snad Ajda nesnáší maso. Ale samozřejmě, maso Ajda baští ve všech formách a variantách - od špeku přes uzeniny všeho druhu, drůbež, kousky masa co jí odkrojíme ze své porce na talíři až po mleté maso za syrova. A taky granule a další věci, co mají pejsci rádi. Ale já považoval za důležité vyjmenovat právě ty moučníkové speciality, jejich obliba u pejska mě po pravdě zarazila.
     A co se týká toho jejího divného strachu - jako by žrádlem páchala něco špatného - ze začátku jsme měli obavu, aby se dokázala dostatečně nažrat, aby třeba nebyla podvyživená. Ale z toho naštěstí strach mít nemusíme - za tu dobu už přibrala 1,2kg takže se jí u nás daří.

Ajda se pase na svém oblíbeném místě u potoka

      Vidíte, teď mě napadá, jestli ty Ajdiny přírůstky na váze nejsou dány tím, že se o svou stravu stará i sama. Nevynechá totiž jedinou příležitost, aby se napásla. I Benča si občas na trávě pochutnávala, ale Ajda je v tom ještě důslednější. Jakmile narazí na hezkou dlouhou travičku, okamžitě ji spase. Říká se, že když pejsci žerou trávu, tak prý bude pršet. Nebo že ji žerou, když mají zkažené bříško. V Ajdině případě 
a) by u nás muselo pršet prakticky nepřetržitě
nebo
b) by musela mít bolesti bříška v jednom kuse - ale na to fakt nevypadá.
Takže se prostě musíme smířit s faktem, že jí tráva moc a moc chutná a že kdyby to bylo na ní, tak by trávou řešila asi tak polovinu své denní krmné dávky.

---

     No - a na předchozí povídání navazuji dnes, kdy je u nás Ajda už rok. 
     Strach z misky? Prakticky přetrvává. Zkoušeli jsme misky i misečky, talíře a talířky, kastrolky - všech barev, tvarů a velikostí, ale Ajda se na ně na všechny dívá velice nedůvěřivě, či spíše s obavou. Je jen jedna výjimka. V kuchyni má misku s granulema (železná zásoba, kdyby na ni někdy náhodou Marcelka zapomněla - cha chá - naprosto bláznivá představa !!!). Ostatně - ty granule si tam klidně stárnou, miska se prakticky nedoplňuje, protože na granule Ajda moc není - ale občas si přece jen vezme, když jde okolo, tady jí miska kupodivu nevadí. Ostatní žrádlo má prostě vedle na linoleu - z misky žrát odmítala, tak jsme ji zbytečně netrápili. Stejně většinou baští to, čím ji krmíme z ruky.
     A co má tedy nejraději? No - rohlíčky, buchtičky, koblížky apod. - to jsem už říkal. Taky pikšótky, vafle, perníčky. Moc jí toho sice nedáme, ale na zub dostane a pokaždé kouká tak blaženě - no to se nedá vylíčit. Maso? No jasně - sem s ním ! Když Marcelka dělá řízečky a podobně a začne do masa mlátit - tak Ajda okamžitě stojí u ní. Nezbyl by nějaký malilinkatý odřezeček ? Zbyl, samozřejmě. Spousta jich vždycky zbude ! A co třeba mletý masíčko? Tedy - samozřejmě taky za syrova ! No jéjej, toho do sebe Ajda nafutruje ! to byste koukali ! Anebo jatýrka ! Za syrova jsou úplně vynikající ! To je Ajda ochotná sežrat na posezení všechno, co pro nás měla Marcelka připraveno k večeři. A pokud náááhodou po večeři nějaký smažený jatýrka zbudou? Nebo od včerejška - znáte to, studený játra - to už není ono, myslíte, že by to "pes žral" ? No hádejte -- to víte, že se Ajda ochotně obětuje !

     Nejraději všechno žere z ruky - to, že ji krmí sami páníčci je pro ni důležitější než to co dostala. Ale i po roce zůstává jakási obava, odstup... Pokud jí dám nějaký kousek, už s ním obvykle neutíká, ale aspoň udělá krok dva zpátky, tam si to zblajzne a jde si pro další sousto. A stále zůstává to, že absolutně v pohodě je pouze u mě v posteli. Tam mi z ruky žere úplně hltavě a rozhodně se nesnaží po každém soustu poodejít, naopak, stále vděčně olizuje ruku, která ji krmí. Jen s miskou nebo talířem bych neuspěl ani tam. S obrovskou chutí dojídá po Marcelce krupicovou kaši (Marcelka si ji dělá ráda a docela často) - ale dát to Ajdě na talíři nebo nechat ji vyčistit kastrolek - to nepřipadá v úvahu. Před talířem nebo před kastrolkem se rychle stahuje do ústraní, do zadní části postele. Takže jak ji nakrmím? No, jednoduše - tu kaši prostě baští ze lžíce, s tím problémy nemá. A nemá už problém ani s vidličkou nebo s nožem - tedy přesněji - nevadí jí, když to držím v ruce, i když se pro ni jedná o nebezpečné předměty, v tomto ohledu mi už zcela důvěřuje.

     Pejsci by prý měli žrát hlavně granule. Pokud budete krmit svého psa granulemi Purina Pro Plan, prodloužíte mu jeho život o 3 šťastné roky. Pokud budete krmit granulemi Pedigree, dojde k prodloužení pejskova života až o 4 roky. Pokud použijete granule značky Eukanuba, Hills, Royal Canin, Calibra a Acana, tak to budete teprve zírat ! A pokud to všechno smícháte - pak se ty roky sečtou a pejsek vás spolehlivě přežije ! No, já tenhle názor považuji spíš za reklamu firem co vyrábějí žrádlo pro psy - a Ajda se mnou (jako ostatně ve všem) naprosto souhlasí. Kvůli ní nikdo granule vyvíjet nemusel.. U nás jsou granule fakt jen jako ta železná zásoba, která může být v misce měsíc a nezkazí se. A Ajda si jde nějakou granuli schroupnout jen tak občas z nudy nebo pro změnu nebo - nebo když vidí jak granule futruje Mates. Potom se na ty opovrhované granule vrhne jako ďas a snaží si je sežrat dřív, než to Mates stihne .

     A co ještě? Benuška mívala moc ráda kuřecí kosti. Pejsci je prý nemají žrát, aby jim to neublížilo, ovšem Benuška těch kuřat za život zbaštila, jéjej ! A nic jí nikdy nebylo.
     Ajda ovšem na kuřata není. Tedy, ne že by je vůbec nežrala, to ona se zase obětuje, ale bez velkého nadšení. Zato takové uzené kosti !! Lidi, to je vám věc !

     Cože ? Vy uzené kosti neznáte ? No to je prostě úplně báječný žraso !! Za dvacet kaček dostanete asi půl kila (nebo - chcete-li půl metru) uzených žeber se zbytky masa. Teda, ne že by tam toho masa bylo nějak extra moc, ale když vám ty kosti vybere prodavačka, se kterou se znáte a která si dá při výběru trochu záležet, tak si k tomu můžu v poledne sednout a okrajovat z toho kousky masa a baštit je s rohlíkem - a mám docela fajn oběd. A oba pejsci na mě mlsně koukají - a já jim sice občas kousek dám, ale nechávám je spíš hladově loudit. Až když to mám dostatečně ořezaný, tak každýmu odlomím po jednom žebru - a to máte vidět. Každej chmatsne ten svůj kousek, zalezou si s tím někam stranou a tam to soustředěně zpracovávají svými silnými zuby. Teda - silný zuby má akorát Ajda, Matýsek má zoubky jako jehličky a Matelta si prvně myslela, že pro něj taková kost není, ale nejenže ji dokázal ohlodat, on ji zbaštil celou a jako první si šel pro nášup. A tak každý z nich zbaští tak tři až čtyři žebra a ten zbytek ? No ten samozřejmě uvaří Marcelka do polívky - a uznejte, že za dvacku toho bylo až až - můj oběd, dva psi nacpaní k prasknutí a ještě polívka na neděli - no, znáte nějakej podobně úspornej recept ? Jestli jo, tak sem s ním !