 |
Borek a Marcelka |
 |
|
a bydlíme v Brně |
||
Co? říkáte, že vám připadáme jak nějací šašouři?
 |
...no dobře,
|
 |
A měli jsme moc hodnou fenku Benču (Benušku, Beňáčkovou - však si o ní přečtěte na www.hd.cz/benecka ) o kterou jsme začátkem roku 2012 přišli.
.
Samozřejmě, Marcelka ji hrozně moc
oplakala a já na ni taky nemůžu zapomenout. A tak jsme začali hledat
nového pejska. A protože oba pracujeme kolem počítačů, tak kde
jinde než na internetu. Začal jsem proto procházet různé web-servery
psích útulků a organizací na pomoc psům a psí inzerci - no povím
vám, já nikdy netušil, kolik pejsků hledá nový domov. A slibuji -
až budu mít víc času, tak sem sepíšu ty "psí" servery,
které znám - třeba tím pomůžu někomu, kdo taky hledá pejska.
A tak jsem hledal a hledal. Nacházel jsem spoustu psů -
mladé i staré, malé i velké, líné i divoké. Nacházel jsem pejsky
skoro holé i pejsky s takovou spoustou chlupů, že je pod nimi nebylo
ani vidět. Pejsky co se vejdou do dlaně i leonbergery, co váží 80kg
a stačí, aby se vám postavili do cesty a prostě kolem nich
neprojdete. Pejsky-hlídače i roztomilé pejsánky, kteří ochotně
provedou zloděje celým domem. Naučil jsem se znát řadu nových
plemen, takže už rozliším bernského salašnického psa od čivavy
nebo akita-inu od amerického pitbulteriera. Vím, že pro brazilskou
filu jsou nebezpečné proleženiny a že luisiánský leopardí pes má
každé oko jiné. Ale toho správného pejska pořád ne a ne najít.
Párkrát mi už srdce zajásalo, že jsem našel toho správného
pejska - ale pokaždé jsem přišel pozdě. Vždy jsem se dozvěděl,
že si ho už někdo zamluvil nebo odvezl. Našel jsem i pejsky, kteří
se mi líbili a byli k mání - ale byli zase příliš daleko, na druhém
konci republiky, několikrát přestupovat a pak ještě kus pěšky - a
já už ve svém věku na takové cestování moc nejsem. A pak - přijet
někam ve dvě hodiny odpoledne, narychlo se seznamovat s cizím pejskem
- a pak ho opět vláčet stovky kilometrů daleko a přijet domů někdy
po půlnoci - na to jaksi nemám žaludek, tohle bych si dovolil tak s
vlastním pejskem, kterého dobře znám a který mi důvěřuje, ale něco
jiného je u pejska, pro kterého jsem úplně cizí - ten by z toho měl
asi pořádný stres.
 |
A tak jsem zkoušel i hledat mezi plemeny a
rasami, o kterých jsem nikdy neslyšel - uvažoval jsem o akita-ino
(toho všichni znáte - přece Goro, který se za svou holčičkou
vydává přes celé Japonsko). Je to báječný pejsek, ale
problém je v tom, že je svému pánovi věrný celý život.
Což trochu vadí, když objevíte pejska, kterému už je třeba
5 roků a o svého pána přišel. Ten si už na dalšího pána
asi nikdy nezvykne. Narazil jsem třeba na příběh jednoho akita-inu, který je v Japonsku pověstný. Přišel o svého páníčka a rozhodl se na něj čekat na autobusové zastávce. A čekal tam 10 roků. A lidé ho tam krmili a on čekal a čekal, protože mu nikdo nedokázal vysvětlit, že pán už prostě nikdy nepřijde. Takovéhohle pejska musíte mít od štěňátka. Ale štěňátko nikdo nenabízel a dospělý pejsek by si asi nezvyknul |
| A uvažovali jsme i o border kolii - tu přece taky znáte - Lasie se vrací, to jste určitě četli nebo viděli. Je krásná, chytrá, ale není to hlídač. Má ráda všechny lidi a co je to zloděj prostě nepochopí, klidně by ho pustila do domu. A my hlídače potřebujeme. |  |
 |
Nebo třeba faraonský pes - opravdu krásný a má většinou i ty správné vlastnosti, které od pejska vyžaduji. Fakt už jsem se jednu chvíli málem nechal zviklat. |
| Pak jsme taky narazili na spoustu pejsků, kteří byli krásní a hodní a byli to dobří hlídači - ale byli velcí a móc by toho sežrali - a u nás bohužel na rozhazování nemáme, malého pejska uživit dokážeme, ale pro nějakého velkého bumbrdlíčka by asi dost žrádla nebylo. |  |
A pak tam byli samozřejmě moc krásní a milý pejsci, ale byli moc maličkatí. A i kdyby chtěli hlídat, tak by se jich asi nikdo nebál a žádný zloděj by z nich strach neměl. Třeba takoví malí maltézáčci, to jsou moc hezcí pejsci a chovala je už královna Kleopatra - to byla ta, co naopak neměla ráda faraonské psy a nechala je všechny vyhubit (naštěstí se jich pár zachránilo na Maltě). Maltézáčci jsou báječní pro děti a na mazlení a tak, ale velcí hlídači to taky zrovna nejsou.
A tak jsem hledat a hledal a seděl jsem u internetu každý večer a Marcelka se mě pořád ptala: "Tak co, už jsi pro mě nějakého pejska našel?" a já jen smutně kroutil hlavou, že ne. A moje sestřička Ivanka říkala:"Vy pořád jen hledáte a hledáte a možná ani nic najít nechcete a nikdy nic nenajdete..." ale já jsem ji ubezpečoval, že určitě něco najdu a hledal jsem ještě víc, každý večer třeba dlouho do noci.
 |
A nacházel jsem spoustu pejsků, ale žádný nám nevyhovoval. Našel jsem třeba krásného pejska Čertíka, kterého našli, když mu byl jeden rok a od té doby už 6 roků leží v kotci v jednom útulku a smutně čeká, kdo si pro něho přijde. A já bych si byl pro něj nejraději jel hned, aby tam nebyl tak smutný, ale když on je to pes - a my chceme fenku, a když už je dost starý - a my chceme raději štěňátko nebo aspoň mladého pejska a taky byl dost daleko - a tak jsem hledal dál. A nacházel pejsky, ke kterým byli lidé zlí. Pejska, co ho třeba pán držel celý život zavřeného ve sklepě a nikdy ho nepouštěl ven. Pejska, co byl dva roky uvázaný u boudy u prázdného stavení a jen občas tam někdo za ním přišel a dal mu nažrat. A další a další pejsky, na které byli lidé zlí. A my si pořád s Marcelkou říkali, jak jen můžou být lidi tak zlí a ubližovat tak hezkým a hodným pejskům. |
No a pak to jeden den přišlo. Zase jsem hledal na serveru www.inzerce-psu.com a najednou jsem vám uviděl inzerát !!! Já vím, inzerátů je tam spousta, ale nad tímhle se mi až zastavil dech. Z obrazovky se na mě najednou díval pejsek, úplně stejný jako byla naše Benča.
