HD elektro v.o.s. Brno
zpět - na hlavní stránku
 HD elektro

 

HD elektro v.o.s. BRNO - Královo Pole
servis výpočetní techniky

Poradna
úvodní stránka

 

návrat na úvodní stránku  
Poradny

Monitory

Počítačové
konektory
Chlazení

Spolehlivost
životnost
servis

Co nakoupit

Jak rychle se přenášejí vaše data?

   No to je jasnéodpověděl mě na to zákazník přece rychlostí světla. Jenom když se to vede po drátech, tak se to brzdí v té mědi. Proto se dnes používá ten bezdrátový přenos, tam se to přenáší vzduchem, který to nebrzdí a tak to všechno jede mnohokrát rychleji. 
    Stál jsem, koukal na něj a asi jsem měl přitom dost vytřeštěný výraz. Všiml si toho a abych neumřel úplně blbej, tak mi to vysvětlil do detailů:
„No přece – když to teče po drátech, tak je tam jen 100Mega. A když je to přes tu WiFi, tak je tam 2,4Giga – to je mnohem víc.“ 

    Takže jsem si uvědomil, že to má tento pán trošínku popletené a zároveň jsem si vzpomněl na jiné zákazníky:
 – na programátora, který mi nikdy neuvěřil, že by data z počítače v přízemí mohla přes počítačovou síť dorazit do účtárny ve druhém patře ještě ten samý den a proto nechal dámy neustále běhat po schodech a přenášet data na disketách (což se tam dělá možná dodnes – aby to bylo rychlejší !!!), 
 – na dalšího programátora, který vybavil jednu brněnskou nemocnici telefony s integrovaným modemem (tenkrát dost drahá záležitost) a velmi složitým způsobem takto realizoval drahou a hrozně pomalou počítačovou síť, fungující přes telefonní dráty. Důvod? Zjistil si, že běžně používaný Ethernet je "kolizní síť" a tím pádem této technologii nevěřil - on prostě žádné kolize mít nechtěl !!!
- na pána, který si (kvůli rychlosti) propojoval počítače paralelním káblem (jako je u starších tiskáren) –
„ono je tam oproti počítačové síti těch drátků mnohem víc – tak to taky chodí mnohem rychlejc“ 
- a na řadu dalších. 
A rozhodl jsem se trochu to shrnout, aby se v tom mohl každý vyznat. 

        

   Takže nejpomalejší bude asi ten přenos na disketách – než to na disketu nahrajete, než s ní někam doběhnete a než to zase přehrajete do jiného počítače, tak to uplyne opravdu hodně času. A když si spočítáte, že jste takto přenesli 1,4MB dat – prostě nic moc.

Říkáte, že se diskety už nepoužívají? Že máme modernější media - CD-ROM nebo DVD?
No tak to máte sice pravdu - ale princip je stejný, i když se na CD vejde "plná krabice disket" (a na DVD plná skříň).

 


    To už mnohem rychlejší může být „kabelový přenos“. Pokud používáte harddisky v šupleti (to je takové to – no prostě šuple, máte v něm harddisk, kdykoliv to můžete zasunout do protikusu, který je v počítači a je harddisk připojen a můžete na něm pracovat a kdykoliv to zase můžete vysunout a přenést jinam, případně to samé v modrém, jen je to v externím provedení a připojujete to přes USB nebo FireWire), pak to šuple vezmete, dáte do kabele (proto kabelový přenos), sednete na šalinu (= elektrika) a odvezete to na druhý konec města. Co, říkáte, že kabelový přenos do tohoto článku nepatří? Možná tak úplně ne, ale ruku na srdce – znáte jiný způsob, jak takhle během několika desítek minut přenést desítky nebo dokonce stovky Gigabajtů ? Aha ! Takže občas je i tento způsob použitelný.


Vlevo rámeček (ten se montuje do počítače) vedle něj "šuple" - vezmete za rukověť, vytáhnete, strčíte do kabele - a realizujete "kabelový přenos". A verzi vpravo asi znáte důvěrně - externí USB disk.
Jistě, máte pravdu - to šuple s rámečkem je už staršího provedení - ale kupodivu se něco podobného používá stále - někdy je tam opět "šuple", jindy se do rámečku zasouvá přímo HDD. A používá se to hlavně v PROFI-systémech.


 
PROFI-rámečky: nahoře v běžném provedení pro 3,5" HDD (vpravo vidíme názorně, jak se disk zasouvá).
Dole verze pro 2x 2,5" disk a druhá (už trochu dražší) pro 4x 3,5" HDD
 

 

Ale teď už opravdu k tomu přenosu po drátě či bez drátu.    

Začneme tím nejpomalejším – a to je spojení přes seriový port neboli seriák neboli RS232. Tento port byl dříve v každém počítači, dnes už pomalu mizí. Má 9 (nebo 25) kolíků, ale v podstatě se využívají hlavně dva – zemní a datový. Data zde pochodují seriově – tedy pěkně jeden bit za druhým – a než se přenese jeden Bajt, musí nám těch bitíků přepochodovat devět. Tedy těch osm nezbytných, které tvoří Bajt a pak devátý paritní, který vlastně kontroluje jejich správnost.
     Spojení přes RS232 znáte všichni – ano, správně, tento port se využíval hlavně pro modemy. Jeho výhody? Jednoduchý, levný, celkem spolehlivý. Jen ta rychlost ! Komunikace po seriáku byla upravena tak, aby byl schopen pracovat i po běžných telefonních linkách a to prakticky na neomezenou vzdálenost. Maximální rychlost se obvykle pohybovala jen málo přes 100kb/sec a ta opravdu použitelná byla ještě nižší – u modemu 56kb/sec. 
    V praxi je možné přenést přes modem asi 10MB/hod. Pokud si spojíme dva počítače seriovým kabelem, pak dokážeme přenést víc – asi tak 30MB/hod. Jak vidíme, při dnešních požadavcích to opravdu není moc – obsah jednoho CD by se přenášel celých 24 hodin, po modemu dokonce 3 dny!! Tak dlouho by se nám asi čekat nechtělo a tak raději zkusíme něco rychlejšího.

       A jedna vzpomínka - dal jsem tenkrát výpověď ve Feroně - a pan ředitel to bral velmi osobně. Tedy nejen u mě - ale obecně - pokud někdo odešel, byl to lump a tak bylo nutno mu ten život řádně osladit. A tak mi to osladil - nedovolil mi vzít si svoje věci a navíc vydal pro vrátné zákaz, že mě nesmějí víckrát pustit do budovy. Což bylo trochu bláznivé - v prvním patře tam totiž byla maloobchodní prodejna a vrátní mě vlastně nesměli pustit ani do té prodejny.
    Jenže - nejdůležitější byly pro mě moje programy a data, prostě to, co jsem měl v počítači. Jasně, stačilo říct kolegovi, který tam dělal dál - ale on se prostě bál, nechtěl taky přijít o místo a já mu zase nechtěl zbytečně komplikovat život. Navíc - já do toho počítače měl vzdálený přístup po modemu, ale když už padl ten zákaz vstupu, tak jsem nechtěl, aby si někdo na tuhle drobnost vzpomněl a zablokoval mi to.

    Nové zaměstnání jsem měl pár kilometrů daleko - ale věděl jsem, že z jedné chodby v sousední budově je na Feronu vidět. A tak jsem tam vždycky večer číhal s dalekohledem v ruce a čekal, až se na mém bývalém pracovišti konečně zhasne (kolega byl workoholik a makal třeba do 21hod.). A jak se zhaslo - zapnul jsem modem, na dálku jsem se přihlásil ke svému bývalému počítači - a zahájil stahování dat. A ráno jsem přišel do práce dřív, než kolegové ve Feroně začínali a stahování jsem přerušil.

    A teď - proč to píšu. Těch dat bylo 300MB (takže půl CéDéčka - z dnešního pohledu úplná prkotina - moje současná mašina zvládne přenést tolik dat za jedinou minutu). Jenže se psal rok 1993, já měl tenkrát modem 14,4kbps a ta data jsem takto stahoval asi dva týdny. Takže to jen pro ilustraci - data přes modem se stahovat dají, ale ono to trvá a trvá a trvá...
    A jak to tenkrát dopadlo? Dobře, data jsem stáhnul (já tam měl mimo jiné svoji soukromou sbírku SW v ceně několik set tisíc), pak jsem na dálku disk po sobě vyčistil, uklidil - a když si po čase můj nástupce vzpomněl, jestli po mě v počítači "nezbyl nějakej bordel" - tak mohl jen konstatovat, že celý počítač je v předpisovém stavu a mimo operačního systému a několika základních programů tam není absolutně nic nepatřičného.


    Dalším v řadě je paralelní port. Původně je určen hlavně pro tiskárnu, ale dá se samozřejmě využít i pro přenos jakýchkoliv dat. Od seriového se liší hlavně tím, že jednotlivé bitíky nepochodují za sebou, ale vedle sebe, v osmistupu či devítistupu. Z toho je opravdu na první pohled jasné, že komunikace bude zhruba o řád rychlejší – někde kolem 1Mb/sec. Využití je velmi omezené – na nouzové přetahování dat mezi dvěma počítači přes tzv. laplink kabel. Mimochodem - jako potřebný SW stačil např. Total Commander - pro použití Laplinku tam měl volbu přímo připravenou. Oproti seriáku ovšem podstatné omezení, co se týká délky káblu – seriák maká i na kilometry, paralelní port zvládá jenom několik, maximálně několik desítek metrů. 

    Teď už se dostáváme k tomu nejběžnějšímu způsobu přenosu dat a to jsou počítačové sítě.

     Ty nejstarší – typu ArcNet, používaly rychlost 4Mb/sec a dnes už se nevyskytují. Dnes se setkáme s novější variantou, která se nazývá Ethernet.
 

Pokud vám nějaký odborník začne tvrdit, že by Ethernet nikdy nepoužíval, protože je to kolizní protokol, pošlete ho tam kam patří – tedy do háje zeleného. Podobných námitek jsem slyšel opravdu hodně, ovšem kolizní protokol není žádný nedostatek, ale prostě terminus technicus. A vy si s ním nemusíte lámat hlavu. 


Pod pojmem kolize si obvykle představujeme něco strašlivého...
Ale v případě Ethernetu se opravdu o nic hrozného nejedná.


    Ethernet v původní verzi používal rychlost 10Mb/sec. K přenosu využíval buďto koaxiální kabel, nebo nověji tzv. TWIST – tedy kroucený (twistovaný) kabel, který má 4 páry neboli 8 vodičů. Na tomto kabelu pracuje i novější varianta FAST Ethernet, který běží na rychlosti 100Mb/sec a konečně i Giga Ethernet – 1000Mb/sec. Pro doplnění – lze používat i optické vlákno a existují i rychlejší verze – 10Giga, ale to už je věc profesionálů a to nyní necháme stranou.
Místo toho zkusíme odpovědět na otázku – jak rychle můžeme po síti přenášet data? 
    Zdánlivě jsme už na otázku odpověděli – 10Mb/sec, 100Mb/sec nebo 1000Mb/sec. To jsou ovšem jen teoretické hodnoty. Ale kolik to bude doopravdy? Je to podobné jako u vašeho auta. I ono má nějakou maximální rychlost – 160, 180 nebo možná 240km/hod. Ale kolikrát jste touto rychlostí jeli doopravdy? A jak rychle jezdíte normálně? A jak rychle po městě? A v zácpě? Aha – ono to asi bude složitější! 
    Takže v praxi: starý 10Mb Ethernet se dá běžně využívat na nějakých 60-80%. Za minutu tedy (v optimálním případě) přenesete asi 30-50MB. Spíše počítejte s tou nižší hranicí, na těch 50MB/min už musíte mít vše opravdu dokonale vyladěné. Za hodinu to tedy dělá 2-3GB. 
    FAST Ethernet je teoreticky 10x rychlejší a v praxi to také skutečně odpovídá – dokážeme s ním přenést cca 500MB/min a až 30GB/hod. Samozřejmě – chce to kvalitní počítače (na obou stranách přenosu), kvalitní síťové karty, kvalitní kabeláž atd. Znám řadu firem, kde mají dokonce drahé vybavení, síť realizovanou od značkové firmy a přitom jim to jede tak na polovině nebo dokonce třetině toho, co zde udávám. Proč? No – ono se to zkrátka musí umět. A představa, že to zapojím a hotovo – jedu plnou rychlostí – nemusí zdaleka vždycky platit.

     Promiňte, ale musím si trochu ulevit.
Před nějakou dobou jsem pracoval pro jednu nemocnici. Měl jsem tam na starosti i počítačovou síť - ovšem o "finální" stav sítě se musela postarat firma, která vyšla z výběrového řízení (do kterého jsem já jako "domácí" připuštěn nebyl). Vítězná firma splnila všechny "papírové předpoklady" výběrového řízení - bohužel, žádný jejich pracovník se v dané problematice nevyznal. Výsledek byl ten, že aktivní prvky v síti (switche) - velmi drahé a velmi kvalitní - nechodily rozhodně tak rychle, jak bych si představoval. Naopak - "moje" síť, kterou jsem měl u nás ve firmě a která stála asi tak 100x méně, než ta v nemocnici, chodila zhruba 2x rychleji. Tedy - 2x vyšší rychlost za 100x nižší cenu.

     Nechci, aby to vypadalo tak, že mám něco proti drahým značkovým zařízením. Naopak! Jenom zdůrazňuji, že se to prostě musí umět. Že namontovat switche a natáhnou mezi nimi dráty sice stačí k tomu, abych měl spojení, ale pokud chci, aby to bylo opravdu rychlé, musím tomu dát ještě něco "navíc" - jednoduše celou síť odladit.

        A musíme počítat ještě s jedním – s velikostí souborů. Velké soubory (třeba filmy) se budou přenášet opravdu rychle, naopak množství malých souborů nám přenos výrazně zpomalí – ne o desetinu, ale třeba na 10% optimální rychlosti. To už ovšem není jen otázka sítě, ale spíše našeho počítače, který má se zpracováním velkého počtu souborů více práce a celý proces se tak zdržuje. 
    A jak je to u Giga Ethernetu? Bude zde opět desetinásobný nárůst rychlosti? Zvládneme za hodinu překopírovat po síti 300GB disk? Odpovím vám velmi šalamounsky: Záleží na tom...
A na čem že záleží? Opět velmi neurčitá odpověď - prostě na všem...
Musíme si totiž uvědomit, že tady už se pohybujeme v oblasti maximálních možných výkonů - a to nejen výkonů sítě ("drátů", aktivních prvků) ale i výkonů připojených počítačů. Chcete kopírovat celý disk? OK ! Ale jaký? A odkud kam?
Cože je to za otázky?
No předně - bude to "starý", klasický plotnový disk - nebo ten nový - SSD?
Protože síť má sice 1Gbit - a SSD disk má sice teoreticky dokonce 6Gbit (takže mnohem více, než Giga Ethernet) ale pokud budeme posílat data na klasický plotnový disk - pak jeho menší rychlost bude omezujícím činitelem - nemůžeme data posílat rychleji, než kolik toho pomalejší disk stačí "sežrat".

     Ale ten klasický, plotnový disk má dnes už taky SATA3 rozhraní - takže 6Gbit/sec !!!
    No - to sice má, ale to je jen rychlost jeho rozhraní - takže mezi jeho vyrovnávací pamětí (cache) a výstupním SATA káblem...
    Ale nakrmit se musí z té plotny s magnetickým záznamem - a plotna se musí otáčet a hlavičky po ní běhají a vyhledávají a čtou data - a všechno je na této úrovni mnohem pomalejší...

   A to je jen otázka disků - ale data z disku musí zpracovat počítač a ten musí vzápětí "nakrmit" rychlou Gigovou síťovku - což vyžaduje poměrně velký výkon. A tak se v reálu dostáváme na rychlosti od 20MB/sec (W7, i5 3.generace) - až po těch "teoretických" 115MB/sec (W11, i7 10.generace), což jsou asi extrémy, které mi stojí doma na stolech. Ale pozor! ta kouzelná teoretická Gigová rychlost platí jen po tu dobu, kdy "krmím" vyrovnávací paměť v cílovém počítači. Sice tam "pár Gigů Ramky" je, ale až se ta RAM zaplní, rychlost zákonitě klesne - možná na 40MB/sec, možná na 60MB/sec - záleží na tom, co "posílám". On je totiž obrovský rozdíl mezi filmem (soubor který má několik GB) a fotkama, kdy naopak na ten GB připadne pár set souborečků. A "vytvářet, otevírat a zavírat soubory" - to je vždy pro počítač to nejnáročnější při přenosu dat. Takže zatímco ten film klidně atakuje 100MB/sec hranici, při kopírování adresářů s malými soubory se budeme ploužit v jednotkách MB/sec.

Vždy platí:

síla řetězu = síle jeho nejslabšího článku
rychlost přenou dat = rychlosti nejpomalejšího zařízení (komponentu) v přenosovém řetězci

Je nám tudíž čerta platný, že je v počítači nějaký extra-rychlý komponent, pokud to pak všechno zkejsne na nějaké ošizené/podceňované části. Prostě platí

v počítači (počítačové síti) záleží na vyrovnaném výkonu všech částí

    Takže - jak se bude chovat váš počítač, vybavený Gigovou kartou? Reálně počítejte s tím, že se oproti FAST Ethernetu zrychlí slabá sestava asi tak 2x, při opravdu kvalitně vyladěné sestavě 4x-6x. Takže pokud vám FAST Ethernet přenese asi 8MB/sec, u Giga Ethernetu to bude cca 15MB/sec - u dobré mašiny někde mezi 25-40MB/sec (minutové a hodinové přenosy si už jistě spočítáte sami) a pouze nejvýkonnější stroje budou atakovat onu teoretickou hranici.

Ale pozor

ne špičkový stroj proti šunce !!
vždy jen špičková mašina - proti špičkové mašině !!!

   Takže na závěr - skutečně výkonný počítač - Intel Core i7, 32GB rychlé DDR4 paměti, SSD disk, W10/11 atd. - se bude pohybovat v té horní oblasti výkonu - někde mezi 60% - 100% teoretické rychlosti. Musí být ovšem splněny všechny nezbytné podmínky a hlavně - i protistrana, tedy počítač ze kterého (či na který) se data přenášejí - musí mít obdobné parametry.

Ukázka kopírování dat na opravdu rychlém počítači (na protější straně rychlý server)

   Má tedy vůbec Giga Ethernet význam pro normální práci? No, vzhledem k nízké ceně Gigových síťových karet (či k tomu, že tyto karty už jsou dnes přímo na základní desce) se nám i toto – sice jen 2x až 3x zrychlení – určitě vyplatí. A pokud přenášíte opravdu velké balíky dat… Např. já ve firmě velmi často provádím zálohování zákaznických počítačů a v tom případě se běžně kopírují desítky i stovky Gigabajtů. A potom je pro mě hóóódně zajímavé, jestli mi to bude trvat dvě tři hodiny nebo jen jednu. Naopak – při běžné práci podobné zrychlení prakticky nezaregistrujete. 


    A jak je to s těmi bezdrátovými sítěmi? S těmi, co se u nich elektřina zbytečně nebrzdí v mědi a může letět vzduchem plnou rychlostí? S těmi co mají rychlost 2,4Giga ? nebo dokonce 5Giga?
    Tak předně – šíření elektřiny v drátech a ve vzduchu skutečně probíhá jinou rychlostí, ale rozdíly jsou tak zanedbatelné, že na ně můžete klidně zapomenout - jedná se spíše o záležitost pro teoretickou fyziku.
    Dále – těch 2,4Ghz (nebo 5GHz) je frekvence, na které bezdrátová síť vysílá, ale s rychlostí přenosu to nemá nic společného. Skutečná rychlost přenosu je ovšem poněkud menší, než si snad někdo představuje. 
    Pamatuju (viz moje bílé vousy) doby, kdy bezdrátové sítě přenášely rychlostí 2Mb/sec. Později byla základem rychlost 11Mb/sec a pak samozřejmě rychlosti vyšší - 22Mbps a 44Mbps. V dnešní době se nejčastěji používá rychlost 56Mb nebo 108Mb a dále 150Mbps a 300Mbps, případně ještě vyšší. To jsou ovšem jen teoretické hodnoty – skutečnost je někde jinde. Pro srovnání – před časem jsem používal 108Mb WiFi přenos na malou vzdálenost asi 100m, byly tam velmi silné a výkonné antény, bylo to maximálním způsobem vyladěné a výsledek? Ve špičce asi 35Mb/sec, běžně něco málo pod 20Mb/sec. 
    Takže: 
    Zatímco u sítě, provozované klasicky – prostřednictvím Twist kabelu nebo optiky– dosahujeme asi 80% teoretického výkonu, u WiFi se musíme smířit s tím, že nám rychlost klesne oproti teoretické hodnotě na 30%, 20% nebo ještě méně. Bezdrátová síť tedy rozhodně nemůže konkurovat svou rychlostí, její výhody jsou někde úplně jinde. 

   Proč jsou data na WiFi síti pomalá?

    Prvním důvodem je vlastní princip - elektromagnetický signál se šíří všemi směry - a antény jej nezesilují, jak si někdo myslí - ale koncentrují ho do určitého směru. Což ale nikdy není "úzký paprsek", jak by si někdo představoval, ale třeba kužel o úhlu 60°. A navíc - neznamená to, že do ostatních směrů nevysíláme vůbec (nebo z nich vůbec nepřijímáme) - jen jsou ty ostatní směry určitou měrou potlačeny. Navíc - signál se jednak "brzdí" různými překážkami (budova ho zastaví úplně, listí na stromech - podle toho, kolik ho tam je) a také počasím - déšť nebo sněžení může signál zeslabit až nečekaně. Důsledkem toho je, že si signál "hledá" nejlepší cestu - kdysi jsem nemohl dosáhnout spojení mezi dvěma budovami vzdálenými asi 100m - a nakonec se to podařilo odrazem od protější řady paneláků. Odrazy - to je specialita WiFi sítě. "Paprsek" se při průchodu místností padesátkrát odrazí ode zdi, až najde dveře, prokličkuje po chodbě a po schodišti, v přízemí opět bloudí chodbou až najde dveře - a konečně je u cíle. My myslíme, že prošel jednoduše podlahou - a on místo toho "naběhal" u nás v domě třeba i několik kilometrů.

Kdysi jsem měl doma zapnutou Wifi mezi počítači.
Já seděl v kuchyni u okna - za mnou předsíň - a v dalším pokoji u okna druhý počítač. Když jsem se otočil - viděl jsem na něj (když byly otevřený dveře).
A když byly otevřený dveře - signál byl nejlepší a přenosová rychlost nejvyšší.
Když jsem dveře zavřel - rychlost klesla asi o 20%.
A když jsem nechal dveře pootevřený - signál zmizel, spojení se vůbec nepodařilo.
PROČ ?
No to je jasný - šikmá plocha dveří odrazila signál někam do pryč - a bylo to.
Jo - a víte jak jsem to urychlil o dalších asi 50%?
Jednoduše - dal jsem antény o pár decimetrů výš.
Původně to totiž "brzdila" moje hlava, přes kterou signál hůř procházel.
A tohle jsou přitom věci,
které řešíte na vzdálenost 15m a přímou viditelnost - a teď si představte, že to máte řešit v domě, kde navazujete spojení třeba z přízemí do 1. patra. Nekecám - ale někdy záleží na tom, jestli jsou zavřený nebo otevřený dveře od některé skříně.

    Druhý problém - u pevné sítě je "drát" přes který máme spojení prostě NÁŠ. Nikdo cizí nám do něj nevleze - proto nám dovolí plný výkon. WiFi naopak znamená, že se o ten prostor kolem nás dělíme se všemi sousedy, kteří WiFi používají.

Kamarád kdysi v brněnském sídlišti vyšel na balkon a naskenoval všechny stanice v okolí,
které používají WiFi - napočítal jich přes 50.

    A všichni tito sousedi se musejí podělit o 13 kanálů, které jsou k dispozici. Ale pozor - aby nedocházelo k rušení, měly by být kanály obsazeny "ob jeden" - to by nám jich ovšem zbylo jen sedm. Ale bacha - nové zařízení má obvykle od výrobce nastaven kanál č.6 - a protože "do toho nikdo nehrabe", tak na tom kanále potom vysílají skoro všichni. A ta nejrychlejší zařízení? ta co dosahují rychlostí 150Mbit/s 300Mbit/s i více? No tam se potom vysílá na všech kanálech naráz (aby to bylo rychlejší). A pokud vysílají na všech kanálech naráz všichni - tak je to stejné, jako v nějaké světové metropoli plné aut, kde někdo navíc zruší všechny dopravní předpisy a ještě k tomu vypne semafory. A je vám pak prdlačku platný, že řídíte Porsche, který podle tachometru zvládá 330km/hod. Pamatuju na statistiku z Londýna - průměrná rychlost aut ve městě 3,5km/hod - takže chodec je rychlejší. A WiFi na sídlišti si můžete představit něco jako ten Londýnský provoz - akorát navíc ještě nikdo nedodržuje předpisy a polovina aut jezdí vlevo, polovina vpravo...

    Je možný i nějaký rychlejší WiFi přenos? Ano - je. Můžete třeba koupit


     To by bylo tak letem světem o sítích a budeme pokračovat – data se přece dají přenášet i jinak. Vlastně ten nejběžnější přenos dat je kopírování na harddisk – ať už v rámci jednoho disku nebo z disku na disk. Např. pro mě velmi běžná činnost – zapojím do svého počítače harddisk zákazníka a provedu zálohu jeho dat (nebo ji obnovím). Případně vezmu starý disk, který již dosloužil nebo nestačí svou kapacitou a jeho data zkopíruju na nový. Jak rychle to půjde? To záleží nejen na mém počítači, ale také na stáří, kapacitě a stavu obou disků a taky hodně na velikosti kopírovaných souborů. Adresář Windows, obsahující spousty malých souborů, se bude kopírovat velmi pomalu (a já budu netrpělivě přešlapovat), adresář ve kterém budou MP3 pojede podstatně rychleji a filmy se budou kopírovat plnou rychlostí – 20 až 50MB/sec. Vyšší rychlost budou dosahovat nové, velké SATA disky, naopak malý starší disk pojede sotva 10MB/sec. Pro rychlou představu – co Gigabajt to minuta, u rychlého disku zkopírujete počet Gigabajtů za poloviční počet minut – což už je docela frmol. 
    Pravděpodobně se teď zeptáte, jestli jsem se nezmýlil. Píšu o rychlostech v desítkách MB/sec a přitom rozhraní disků umožňuje rychlosti mnohem vyšší - IDE disky měly ATA66, ATA100 nebo ATA133, případně přes SATA150, později SATA300 a dnes už dokonce SATA600. Čísla udávají rychlost přenosu v MB/sec - a ta je ve všech případech podstatně větší, než co píšu já. Takže kde je problém?
    1) Všechny tyto rychlosti udávají maximální možnou rychlost dat po káblu - tedy mezi diskem a řadičem. Pokud tedy má disk vaše data připravena v cache, obdržíte je touto rychlostí. Pokud ale bude disk muset data napřed najít a načíst, půjde o něco zcela jiného
    2) bude se jednat o rychlost vlastního disku - tedy jeho mechanické části, ploten, hlaviček atd. Tato rychlost je mnohem menší než "elektrická" rychlost řadiče, pro první orientaci počítejme u nových disků asi 100MB/sec
    3) skutečná rychlost bude potom dána vlastnostmi celého počítače, jeho vytížením, operačním systémem, velíkostí přenášených souborů atd. atd. atd. A právě díky těmto dalším vlivům se dostaneme na rychlosti, o kterých jsem už mluvil.

 

    Na tomto místě je dobré se zmínit o externích discích, připojených přes USB. Teoreticky by to měl být úžasně rychlý přenos. Proč? USB2.0 má rychlost 480Mbit/sec., USB3.0 dokonce 5Gbit/sec - je tedy na tom mnohem lépe než počítačová síť FastEthernet a dokonce USB3.0 je 5x rychlejší než GigaEthernet. Přesto však – vlivem mnoha činitelů – probíhá kopírování na externí disk o něco pomaleji než bychom čekali, zhruba 10-20MB/sec, což je asi tak 1/3 až 1/5 toho, co se dá dosáhnout s interním diskem. Vše je dáno tím, že USB je z principu napojeno přímo na procesor - procesor vypočítává a řídí celý přenos, je tím velmi silně zatěžován a tím se přenos přes USB velmi zpomaluje. A u malých souborů se to samozřejmě zpomalí ještě víc. Externí disk tedy není rozhodně vhodný na rychlé obnovování dat ze zálohy. Pro mě bude výhodnější, uložit si data na běžný disk a ten v případě potřeby do počítače namontovat a data z něj přesypat. Časový rozdíl zde bude i několik hodin. 
    A místo externího USB disku můžeme použít i flešku - já mám velkou - 128GB - a jsou i 256GB - tam se toho vejde, a je taky rychlá - má to USB 3.0.
   
Omyl - externí USB HDD fleškou rozhodně nenahradíte. Proč? Když jsem psal, že se malé soubory přes USB kopírují hodně pomalu - tak u flešky je to ještě horší, její princip si totiž s vytvářením, otevíráním a opětným zavíráním souborů (což je princip kopírování) poradí ještě mnohem hůř, než běžný USB externí disk. Ostatně ti, kdo přes flešku přenášejí fotky o tom vědí svoje. A fotek máte jen desítky, možná stovky - a teď si představte, že kopírujete třeba adresář Windows, který má desítky tisíc souborů !!
     Rychlý externí disk ovšem existuje - je to disk s připojením FireWire neboli IEEE1394. Že neznáte? To bude tím, že se jedná o rozhraní mnohem méně rozšířené než USB. Najdete ho jen na minimu počítačů a ještě menším počtu notebooků. Používá se hlavně na připojení (většiny) starších videokamer - no a existují i externí disky s tímto připojením. Je jich ovšem míň a hlavně - jsou dražší. A každý holt kupuje to nejlevnější.
     Jaká je přenosová rychlost FireWire? U základního provedení (IEE1394a) je to 400Mbit/sec, u novější (a méně rozšířené) verze IEE1394b - 800Mbit/sec. Rychlost tedy srovnatelná s USB - ovšem je tu podstatný rozdíl. Zatímco USB zatěžuje procesor, FireWire má svůj vlastní řadič, běží nezávisle na procesoru a tím pádem rychleji. Díky tomu FireWire běží stále svou jmenovitou rychlostí.

    Ještě se vrátím k vzájemnému propojení počítačů. Pobrali jsme seriový a paralelní kabel, drátové i bezdrátové sítě – a co dál? Jsou ještě jiné možnosti? 
    Snad ta nejsamozřejmější, která většinu z vás napadá, je USB. Dnes ho má na počítačích každý a jeho rychlost? V původní variantě 12Mb/sec, tedy rychlost starého Ethernetu. V provedení USB2.0, které je už zcela běžné, dokonce 480Mb/sec, tedy úžasná rychlost, blížící se dokonce Gigovému Ethernetu. A v provedení USB3.0 dokonce 5Gbit/sec - fantastická rychlost. A mnoho uživatelů si myslí, že stačí propojit dva počítače USB kabelem a je to. Chyba lávky ! Ani to proboha nezkoušejte ! 

        1) součástí USB je i 5V napájecí napětí. Oba počítače se ho budou snažit do kabelu dodávat, silnější vyhraje (jedno 5V napětí bude přece jen o kouštíček větší) a začne pumpovat proud do toho druhého. A něco vám s velkou pravděpodobností odhoří. 

        2) Už s ohledem na tuto skutečnost se s takovouto možností prostě nepočítá, takže Windows takový přenos stejně neumožňují. 

    Přesto ale přes USB přenášet data můžete – jen k tomu potřebujete speciálně upravený kabel, který stojí asi tak 500 Kč - LAPLINK. Poznáte ho podle toho, že má uprostřed takový jakýsi „nádor“ – je tam zabudovaná elektronika s mikroprocesorem, která přenos zprostředkuje a řídí. Je ovšem zároveň nutný SW, který se nainstaluje a spustí na obou počítačích. Celkové provedení – vhodné na jednorázovou akci, kdy chci z jednoho počítače přesypat data do druhého. Rozhodně ale nevhodné na stálé používání nebo propojení dvou počítačů do sítě. A dle mého názoru se bez něj docela dobře obejdu.

  Další variantou vzajemného propojení počítačů je FireWire , o kterém jsme už mluvili. Zde je propojení možné bez problémů, počítejte ale s tím, že jste jednak omezeni délkou kabelu (max. 5m), jednak je to přece jen komplikovanější způsob, určený opravdu jen pro mimořádné použití. Rychlost je zde ovšem vynikající – ve skutečnosti omezená rychlostí harddisků, které už sotva stačí tak rychle data dodávat. A konečně – stejně výjimečná záležitost – SCSI rozhraní, opět podobná situace jako u FireWire, v praxi nevím o nikom, kdo by to někdy použil.


Shrnutí:

Když vyignorujeme příliš staré a archaické varianty + možnosti příliš exotické, co nám zbývá?

Na propojení dvou počítačů použijeme FastEthernet (ten už pomalu mizí) nebo častěji GigaEthernet.
V prvním případě 8MB/sec, ve druhém asi tak 20-30MB/sec.
A u špičkových strojů (novější generace i7, dostatek RAM DDR4,  SSD + Win10/11 dosahujeme ve špičce 60-100MB/sec.
Jo - a smiřte se s tím, že starší/starý počítač se slabým procesorem může mít problém tu Gigovku "utáhnout" - takže zrychlení oproti FastEthernetu může být jen malé.

Pokud nechceme/nemůžeme natahovat dráty - pak použijeme WiFi. Musíme se smířit s problémy, o kterých jsem už psal a běžná rychlost? Asi tak 4-10MB/sec. Na internet bez problému - na kopírování celého disku bych raději zvolil něco jiného.

Občas se s tím potýkám u moderních notebooků.
Konektor pro Ethernet už u nich nenajdete
(Proč? je to nemoderní a zastaralé! WiFi je přece mnohem lepší!)
Disk vymontovat také nemůžu - u některých modelů je jako nedílná část základní desky, vydělat se prostě nedá. A tak když potřebuji zálohovat data - pustím to přes WiFi - kouknu na hodiny, leze to jak šnek - máme pár hodin času, než to skončí - tak si jdu zatím pustit nějaký film...

    Velmi rychlá varianta - namontuji do počítače dva disky - a kopíruji data z jednoho disku na druhý. Jede to maximální rychlostí, jakou disky (a počítač) dovolí. Takže pokud se jedná o velká data - tuhle variantu použiju vždycky, když to jde.
Pozor ! Ani tady ale nečekejte zázraky - díky vlastnostem disků se budeme pohybovat zhruba na stejné úrovni, jako GigaEthernet.

    Pokud nemohu předchozí variantu použít - pak jeden disk připojím přes USB - samozřejmě ideálně USB 3.0 (a rychlejší). K určitému zpomalení zde ovšem dojde - všechna data musí zpracovávat procesor, ten je maximálně zatížený a celou operaci nám brzdí. Platí -
čím menší soubory, tím pomalejší zpracování.


    Úplně na závěr taková perlička. Co jsou NVMe disky možná víte - je to úžasně mrňavý a k tomu neuvěřitelně rychlý. Zatímco "běžný" SSD uhání rychlostí 600MB/s - NVMe se řítí rychlostí 2.000MB/s - 3.000MB/s - 4.000MB/s i více. Prostě - tohle je opravdu fofr. Je tu jen jeden problém - a to jsem už říkal - když velká rychlost - tak proti něčemu - z jedné strany data čteme - na druhou je ukládáme - jedno (JEN JEDNO) superrychlé zařízení je nám k ničemu. A NVMe disk v počítači žádného stejně rychlého parťáka nemá - vlastně má, procesor! A právě k tomu se NVMe disky nejvíce využívají - při startu systému. Procesor si z NVMe disku načítá stovky a tisíce souborečků, nutných ke startu Windows - a ty pak nabíhají opravdu bleskově. Akorát zbytek doby - to už se NVMe disk fláká, téměř žádnou práci, kde by byla využita jeho rychlost už pro něj nemáme.
    A přece !
    Občas provádím kopírování - KLONOVÁNÍ - disků. Prostě z jednoho disku udělat jeho přesnou kopii. Což běžně trvá (dle použité mašiny a velikosti disku) tak hodinku či dvě.
    Ale tentokrát jsem potřeboval udělat kopii NVMe disku na jiný NVMe disk - prostě spolupráce dvou šíleně rychlých borců. Takže - spustil jsem klonování - a bylo to hotovo za necelé dvě minuty !!! uspořené hodiny proti běžné variantě !

    Akorát že - no, dvě minuty ti dva borci makali naplno - a zbytek času zase jen podřimují. Má to někdo život...



HD elektro v.o.s. - servis výpočetní techniky

tel.  530 342 542 mobil  775 524 130
servis@hd.cz



Záchrana dat

Zajistíme vám záchranu - obnovu - zálohování vašich dat ze všech běžných medií:
HDD z počítačů, notebooků i externí (USB)
flešky, paměťové karty do foťáků a mobilů
a dalších běžných i méně běžných datových nosičů

 

Servis poskytujeme na naší domácí adrese:

Domažlická 2, Brno - Královo Pole
rožák Domažlická/Štefánikova

Trasa šaliny 1 a 6 – mezi zastávkami Šumavská a Kartouzská
a
zastávka autobusu 67 a 81 přímo před domem.
A autobus 68 má zastávku hned na protější straně ulice.

Domažlická 2 - sídlo HD elektro servis výpočetní techniky

zvonek B. Volný, 2. patro

pracovní doba dle tel. domluvy
(optimálně zavolat cca 1/2hod předem pro případ, že
1. jsem šel nakoupit něco k večeři
2. zasahuji zrovna u jiného zákazníka
3. právě venčím naši Ajdu
abych se stačil zavčas vrátit a vy nemuseli zbytečně bušit čelem do dveří)

Potřebujete k nám něco poslat?
HDD na záchranu dat, notebook na opravu nebo něco jiného?
V tom případně doporučuji zásilkovnu
A její nejbližší pobočky (na které vidím z okna) potom jsou
 
HAPE SPORT
Brno - Královo Pole, 612 00, Štefánikova 38
 Identifikátor pobočky: 5918
zásilky do 10kg

nebo
 

MIMI LÁTKY
Brno - Královo Pole, 612 00, Štefánikova 40
 Identifikátor pobočky: 17367
zásilky do 10kg

nebo
 

OBČERSTVENÍ
Brno - Královo Pole, 612 00, Štefánikova 50
 Identifikátor pobočky: 19197
zásilky do 10kg

Proč uvádím víc možností? no pro případ, že mají zrovna někde dovolenou :-)

Nemůžete se k nám dovolat?

Opravy poškozených či zavirovaných počítačů, rekonstrukce, modernizace, počítače na zakázku

Umřel vám počítač?
Servis a opravy počítačů, notebooků, monitorů
aj.