POSLEDNÍ KAPKA
 a samozřejmě také 

POSLEDNÍ DOTEK

Proč mi odešel počítač?
Co jste mi s tím provedl?
Proč zrovna teď?
Proč zrovna mě?
A jak je možné, že takhle naráz, bez varování ?
Poslední dotek...

Proč mi odešel počítač ?

    Tak tuhle otázku mi už položila spousta zákazníků.
    Prakticky všichni byli dotčeni tím, že počítač, na který byli zvyklí a na který se spoléhali najednou - zničeho nic - přestal fungovat. Považovali to za zradu (ze strany počítače) případně za hnusný podraz (z mé strany) - řada z nich to dávala za vinu mě, jako bych byl pánem nad životem a smrtí jejich computerových mazlíčků. A všichni se ptali
- proč zrovna teď ?
- proč zrovna mě ?
- a jak je možné, že takhle naráz, bez varování ?
a někteří dodávali - CO JSTE MI S TÍM (kurva) PROVEDL ??!!!

Takže předně -   
NIC JSEM VÁM S TÍM (kurva) NEPROVEDL !!

Já totiž nepotřebuji zákazníky s prominutím nasírat, naopak - já potřebuji zákazníky spokojené - jen takoví se budou vracet.

Zkusme si tedy odpovědět na vaše otázky:

Proč zrovna teď ?

No - to máte tak: každé zařízení na světě má nějakou životnost - něco delší, něco kratší. Dalo by se samozřejmě argumentovat různými statistikami a výzkumy, ale já vám to zjednoduším.
Neuděláte chybu, když stáří vašeho počítače - notebooku či jiné počítačové elektroniky vynásobíte desíti a pak srovnáte s lidským věkem.
    2 roky - odpovídá dvacetiletému mladíkovi v plné síle
    3-4 roky stáří - to odpovídá zhruba třicátníkovi nebo čtyřicátníkovi, tedy střední věk - a pracovní výkony bez problémů
    5 let - padesátník - zralý to muž, ale přiznejme si - těm mladíčkům už jaksi nestačí
    6 let - šedesátník, co se chystá do důchodu a my už místo něj musíme urychleně shánět náhradu
    a 7-8-9 let starý přístroj - nevím, jestli je to zachovalý kmet nebo stařec nad hrobem, prolezlý všemi nemocemi, ale

Autor těchto stránek také neví dne ani hodiny (a mezi námi - vy všichni jste na tom stejně) ...

BUĎME VDĚČNÍ ZA KAŽDÝ DALŠÍ DEN
- UŽ JICH MOŽNÁ MNOHO NEBUDE

    Prosím vás - ty roky, ten desetinásobek - to tomu fakt tam přesně odpovídá?

    Ne - rozhodně ne - jsou věci, které vydrží déle a jiné, které skončí dřív.
Ale v průměru je to tak jak říkám.
    Navíc - je zde i "morální stárnutí". Přístroj, který byl před lety na úrovni už dnes těžce nestíhá - ony dnešní požadavky jsou "ušity na tělo" dnešním - moderrním a mnohem výkonnějším - výrobkům. Takže pokud doufáte, že vám já (nebo kdokoliv jiný) udělá zázraky s vaším 10let starým notebookem - nedoufejte. ZÁZRAKY SE PROSTĚ NEDĚJÍ. A tak se smiřte s tím, že budete možná ukládat k věčnému odpočinku počítač, který stále ještě šlape, ale už jaksi "TĚŽCE DÝCHÁ A NESTÍHÁ" moderním požadavkům. Což je koneckonců ve světě techniky běžné...

Proč zrovna mě ?

Lituji - ale tohle je fakt zbytečná otázka. Vše, co člověk vyrobí se jednou porouchá a přestane fungovat. Neberte to ani jako nepřízeň osudu, ani jako jeho zaujatost vůči vám osobně. Smiřte se s tím, že věci prostě odcházejí - a odcházejí nám všem, nejenom vám.

A jak je možné, že takhle naráz, bez varování ?

Spousta výrobků skutečně "odejde" naráz, bez varování. Něco praskne - rupne - shoří, případně se vám přístroj jeden den vůbec nespustí. Ale takový už je prostě život, na to jste si už mohli zvyknout.

    Nicméně - ve většině případů to bez varování není. Spousta zákazníků očekává od svých zařízení nemožné - a pak se diví...

Psal jsem o stáří - a ujišťuji vás, že stáří je varováním samo o sobě.

    Takže - pokud vám odejde notebook nebo počítač, kterému je 8, 10 nebo 12 let - nedivte se prosím, tam je spíš zázrak, že tak dlouho vydržel v provozu.

    A to BEZ VAROVÁNÍ - to většinou nebývá pravda.

    Už jsem tady o tom někdy psal, ale klidně to zopakuji:

Takže:

všechny divné zvuky (skřípání, vrzání, pištění), zvýšená teplota některých částí počítače nebo dokonce pach spáleniny, ale také problémy s některými programy, zpomalení počítače - to všechno jsou příznaky, kterých by si měl uživatel všimnout.

A pozor !

Tohle je opravdu na vás - VY SI TOHO MUSÍTE VŠIMNOUT - NE JÁ !!

Proč?

Protože vy u toho sedíte každý den a už poznáte, co se ve vaši mašince změnilo.
Kdežto já - když k tomu sednu - nemusím poznat, který zvuk nebo šelest do vašeho počítače patří a který je tam za poslední týden "navíc". Já poznám ty "tragické zvuky" - cvakání odcházejícího HDD, vytí vylágrovaných ložisek ventilátoru - na vás je poznat, že stále ještě tichý šum ventilátorů během posledního měsíce zesílil a upozornit mě na to. A stejně tak jen vy mi můžete "prásknout" že spouštění programů se během posledních týdnů nějak zpomalilo, že vypínání počítače byl dřív rychlé, ale najednou se to před měsícem nějak zlenivělo a teď to trvá už několik minut...
    Rozumějte, mě jako technika hlavně zajímají změny, ke kterým došlo - a taky co jim předcházelo. Protože díky tomu mohu udělat správnou diagnostiku a rychleji odhalit závadu.
A nezapomínejte - rychleji = kratší čas a čas = peníze, v tomto případě vaše peníze.

Ještě něco?

Jo!

Zanedbaná péče

BASAMA S FOUSAMA - s tím se setkávám furt a furt. Sice vám nabízíme PREVENTIVNÍ PROHLÍDKY - ale všichni to k nám nosej, až když je opravdu zle (a pak se divěj).

Zálohování? Nebyl čas.
Antivirus? jaksi kdesi vysublimoval.
Vysát z mašiny prach? Zlatý voči!
Že jsme se na vaší návštěvě domluvili před vánocemi - a jsou už velikonoce? Když já měl strašně moc práce...
A suma sumárum - jeden se pak diví, ne - že se to potento, ale spíš že se tak nestalo už dávno.

 --------------

   A ten poslední případ s cvakajícím diskem nás vrací k názvu této kapitoly.
Disk rok cvakal a doufal, že si toho někdo všimne. Ale když ho po roce konečně naložili do auta

 - tak ten převoz k nám byla ta poslední pověstná kapka,
kterou pohár přetekl.

    Což znamená co? že se počítače nemají do servisu vozit?

Ale naopak - jen s nimi do servisu !

- ale zavčas, dokud je ještě naděje na záchranu.
Pokud to prošvihnete - tak s umírajícím se pracuje vždy hůř.

    Já jsem vždycky zoufalý z toho, když zákazník říká: Ještě je čas, ještě to jede... A pak nám to sem přiveze, až když je mašina opravdu v posledním tažení - anebo dokonce beznadějně mrtvá.
    A nepřeju vám ty nervy, když se z umírajícího disku snažím zachránit důležitá data a modlím se, aby vydržel ještě aspoň hodinku, aby ta záchrana dojela do konce. Protože jinak...

    To jako když se vám to nepovede zachránit ty data dřív, než disk definitivně umře - tak to už ta záchrana možná není?
Jo - a on disk může fakt umřít?

Rozebrané díly HDD - vlevo magnety, tvořící lineární motor, pod nimi svazek hlav, vpravo vymontované plotny - s dokonale zrcadlovou plochou.

    Jo - disk může nejen zlobit, blbnout, odpojovat se nebo se snažit dokolečka načítat jeden blok dat - to ještě všechno zvládnu. Ale pak vydechne naposled, přistanou nebo utrhnou se hlavy, podřou citlivou plochu na plotnách - a to je konečná, to už s tím pak nic neudělám. Vlastně jen jedno - zabalím ho a odešlu do laboratoře.
To snad nevadí - tak to prostě zachráněj tam.
    Jo, to máte pravdu - akorát že k ceně na výsledném účtu budete muset připsat další nulu (zhruba) a to už je pro většinu zákazníků dost těžko překousnutelná částka.
    To co já nezachráním za tisícovku - za dvě - za tři - to vás pak v laboratoři přijde na deset nebo patnáct tisíc - ale už tu byla i vyšší částky - dvacet, třicet...
    A navíc - řekněme tak ve 20% už i ten technik v laboratoři jen smutně pokrčí rameny. Protože když to necháte trápit až do konce, tak se nakonec utrhnou hlavy a ty začnou datovou plochu ploten orat jako pluh - každou otočkou ploten seškrábnou z citlivé plochy jednu "šponu" magnetické vrstvy - a protože se disk točí rychlostí 5000otáček/minutu a více, tak než tu mašinu stačíte vypnout, tak vám utržená hlava "oholí" celou plochu. A z těch rozdrcenejch kousíčků magnetické vrstvy ty původní data neposkládá ani kouzelník POKUSTÓN, to mi fakt můžete věřit.

    Jinak - tou poslední kapkou může být nejen převoz, ale třeba i letní vysoké teploty, kdy se něco v počítači přehřeje. Může to být nějaký úder - anebo jen 387. zapnutí, které už nepřežil. A zatímco mladému počítači, co má celý život před sebou to nevadí, ten starý může zkolabovat díky jakékoliv prkotině.

Poslední dotek

Pardon - tak tohle fakt vůbec nemám rád. Teorie praví, že

zařízení zničil ten, kdo ho měl v ruce jako poslední

což ve většině případů není vůbec pravda.
A hned uvedu pár příkladů:

1) Žárovka

Moje žena byla doma v rodině jaksi odstrkovaná a neuznávaná. Proč? No přece - ženská, co s ní. Proto ji taky hned po deváté třídě poslali pracovat a když si pak dělala večerně střední školu, nikdo to u nich doma nechápal - k čemu jí to bude? Ale já chci psát o něčem jiném - o úplné blbině. Marcelka přišla domů, cvakla vypínačem - a prdla žárovka - a jak už to bývá, zároveň vyletěl jistič.

ing. Urbiš
Marcelčin otec

 Což se občas stává, ovšem v tomto případě její otec na počítači defragmentoval disk - a v polovině práce šlus - a samozřejmě:
- koukej co děláš !
- ona to zničila !
- na co sáhne, to pokazí !
- sakra, nemůžeš ten vypínač mačkat líp ? (asi nějak zodpovědněji)
- hrůza, nikomu z nás se nic takovýho nestane a ona - jen na to sáhne a podívejte ty následky !
A následně ji její otec nutil zůstávat potmě, ABY ZASE NĚCO NEZNIČILA.

Jistě, v tomto případě asi každému dojde, že tyto reakce byly naprosto neadekvátní.
Takže jedeme dál...

2) Sklenička Duritka

Opět "nepočítačová" záležitost. Pamatujete ještě Duritky ? Dnes už se snad nevyrábějí, ale kdysi byly v každé domácnosti a hlavně - všude v jídelnách Proč ? No - byly nerozbitné. Když spadly na zem, nic se nestalo. A tak hlavně v tom hromadném stravování umožňovaly snižovat náklady na nákup nového skla.

Vyráběla je sklárna v Dubí na základě patentu - překaleného skla. Hotové sklo se normálně nechá pomalu chládnout, tady se naopak prudce ochladilo v oleji. A ve skle zůstávalo zakonzervováno "vnitřní pnutí", které právě způsobovalo tu odolnost.

Také jsme měli Duritky doma. A jednou - jedna z nich stála uprostřed stolu - a zničeho nic to vnitřní pnutí jako by překonalo sama sebe - a Duritka explodovala. Jen tak, nečekaně se rozlétla na tisíc kousků. Schválně - myslíte že i v tomto případě BYLO NUTNO HLEDAT PACHATELE, který měl poslední dotek ?

A nebyly ty střepy v případě explose nebezpečné ?

Kupodivu nebyly - díky tomu pnutí se Duritka rozpadla na takové malé krychličky, které ani neměly ostré hrany.

3) Fleška

Konečně opravdu počítačová kausa. Opravoval jsem zákazníkovi počítač a přišel mě navštívit kamarád Milan. A po chvíli přišel i ten zákazník - a že by ještě potřeboval z počítače jeden soubor. Jo - a tady na to mám flešku. Milan stál zrovna mezi zákazníkem a počítačem, tak od něj ochotně tu flešku převzal a zasunul do USB. Zatím vše OK, ano ? Chyba, všechno úplně špatně ! V okamžiku, jak se s fleškou přiblížil k USB, přeskočila jiskra statické elektřiny - a odpálila se základní deska.

A tak jsme tam všichni tři stáli a hloupě se na sebe koukali...
Kdo to udělal? kdo je pachatel?

Šermíř s fleškou - aneb jak chránit svoje paměťová media.

Jasně Milan - MĚL PŘECE POSLEDNÍ DOTEK ! Ale opravdu za to mohl? nebo to byla spíš hloupá náhoda?

No, naštěstí se to moc neřešilo, deska byla nová - tak se vyreklamovala - a zákazníkovi se jen oprava o dva tři dny protáhla.
Ale já si od té doby dávám na statiku zatracenýho majzla.

4) Počítač

    Velmi nepříjemná situace. Zákazník donesl počítač na preventivní kontrolu.

Takže - vyčistit, vysát prach, vyměnit ventilátor...

    Já z něj vysál a vyfoukal prach, vyměnil vadný ventilátor, zapnul - a zhroutily se Windows.

    Naprosto tvrdě, bez možnosti opravy. Sice jsem zachránil data, ale byla nutná nová instalace operačního systému a všech programů, já na tom nechal spoustu času, zákazník na tom nemohl několik dní pracovat - a samozřejmě se pořádně naštval.

Přinesl jsem vám počítač zcela funkční a vy jste ho takhle zničil !!

    Z hlediska zákazníka je to jasné - měl jsem poslední dotek, takže je to na mě.
Ale byl jsem opravdu vinen? vždyť jsem jen stiskl vypínač - jak se stalo už tisíckrát předtím...

Co by se stalo, kdyby to byl zákazník nepřinesl? zhroutilo by se mu to následující den a POSLEDNÍ DOTEK by měl on ? patrně ano - ale to se už nikdo nikdy nedozví.

    Navíc - vtip je v tom, že pokud děláme nějaký složitější zásah do systému, tak se napřed provádí kompletní zálohování celého počítače. A proč se to tady neudělalo? No - z jednoduchého důvodu - žádný náročný zásah se neplánoval, HW a SW čištění je prkotina, kterou děláme pravidelně a žádné riziko u toho nehrozí. Navíc zákazník si na nic nestěžoval, naopak zdůrazňoval, že to k nám dává opravdu jen preventivně, jaksi pro klid duše. A nakonec to takhle dopadlo...
    A já definitivně přišel o dobrého a dlouholetého zákazníka - protože

VÁM BYCH DO RUKY UŽ POČÍTAČ NIKDY NEDAL !!

    Vlastně - otázka je, jestli tohle zařazovat do kategorie POČÍTAČ nebo spíš SOFTWARE anebo ještě lépe WINDOWS.

    Protože WINDOWS - to je to úplně nejporuchovější v celé počítačové branži. Ony některé verze byly lepší, některé horší - ovšem dnešní Windows 10 (případně Win11) - to je vůbec kapitola sama pro sebe !!! Já vím, spousta vás řekne:
"Já je mám doma a jsem s nimi spokojenej !"

    Jenže pochopte - ke mě právě chodí ti, co spokojení nejsou. Co se jim to porouchalo, spadlo, zhroutilo, vymazalo. A já tak nejlépe mohu posoudit, kolik podobných havárií bylo dřív - a kolik je jich dnes.