Šetřit se musí – ať to stojí co to stojí

     Kdysi, když jsem ještě pracoval ve výpočetním středisku, jsme měli šéfa, zastávajícího toto stanovisko. Velmi důrazně trval na šetření, počínaje archem papíru a opravdu výsledky svých úsporných opatření úspěšně vykazoval. Bohužel, všichni z něho měli legraci, protože náklady na toto šetření byly podstatně – asi tak 10x - vyšší než dosažené úspory. Tenkrát ale nešlo o skutečné šetření, nýbrž o to, vyplnit hlášení jakých výsledků v úsporách kancelářského papíru, kancelářských sponek a podobných věcí bylo dosaženo. Prostě deformace způsobená aplikací reálného socialismu.

    Mylně jsem se domníval, že po sametové revoluci tyto manýry přestanou. Socialismus sice skončil, ale manýry zůstaly v lidech zakořeněny. A spousta zákazníků dále šetří – za každou cenu.

    Následující případ se vám možná bude zdát přitažený za vlasy. Přísahám ale na holý pupek, že se to opravdu stalo a že jsem si nic nevymyslel. Ostatně – tohle by si asi nikdo vymyslet nedokázal:

    Přišel k nám do prodejny zákazník, koupit si nějaký audio kabel.

    Byla to trochu specialita, ale měli jsme ji, cena 49,- Kč. Byl sice rád, že to sehnal, ale cena se mu nelíbila, prý to někde ve městě viděl za 45,- Kč. Takže to chce levněji. Prohlédl jsem si ho – na sociálku rozhodně nevypadal, neviděl jsem nejmenší důvod, proč mu to dávat o ty 4Kč levněji. Tudíž jsem mu jen potvrdil, že ceny jsou pevné a že se u nás nesmlouvá. Byl nespokojen a zkoušel zahrát na city: „teď budu muset kvůli vám do města, ztratím na tom hodinu – to mi přece neuděláte!“ Měl jsem na jazyku, že navíc projede dvě jízdenky, což ho asi přijde o hodně dráž, než ty ušetřené 4Kč, ale nechal jsem to tak. Zákazník odešel nakoupit jinam.

    No jo, ale za týden byl zpátky. Že si nemůže vzpomenout, kde to za těch 45,-Kč viděl. Že prošel město, stavil se v několika počítačových obchodech, ale buďto to tam neměli, nebo hrozně drahé – dokonce 55,- Kč !!! Začal jsem se bavit. Zákazník ze mě tahal rozumy – ve kterém obchodě to ještě zkusit. Pár firem jsem mu poradil, ale v nich už vesměs byl, takže odcházel dost nešťastný.

     Vrátil se opět za týden. Měl perfektně vypracovaný seznam brněnských počítačových firem, doplněný poznámkami:
- kdy tam byl
- mají-nemají
- a za kolik
- kdy zase dostanou zboží apod.
A chtěl, abych mu ho doplnil. Teď už mi to škubalo koutky úst, ale dokázal jsem zachovat vážnou tvář a vypsal mu pár adres. Něco v Řečkovicích, něco v Obřanech, taky v Líšni, Tuřanech, Chrlicích,v Bosonohách, Kohoutovicích a Žebětíně, v Bystrci, (pro ty, co nejsou z Brna – to jsou městské části, vzdálené od centra vždy tak půl hodiny až hodinu jízdy městskou dopravou), pak ještě v Modřicích a Šlapanicích (to už sice není Brno, ale městská doprava sem taky jezdí)… . Zapsal si to a opět vyrazil shánět.

    No, nebudu to prodlužovat – stavil se u nás asi po dalších třech týdnech a ten káblík si konečně koupil. Dal za něj požadovaných 49,- Kč a tentokrát už ani (moc) nesmlouval.
    Když odešel, trochu jsem o tom přemýšlel. Ten pán jezdil týdny po Brně, ztratil moře času, za jízdenky utratil docela dost peněz (asi tak stonásobek ceny toho káblu) a to vše s vidinou, že ušetří 4Kč. Přiznám se – tohle je prostě nad moje chápání.

Tak co – taky někdy šetříte podobným způsobem ?

22.5.2007

PS:
    Možná bych měl podotknout ještě jednu drobnost. Schválně jsem zde ponechal datum, kdy byl tento článeček napsán.
Ano, je to už řadu let - a hodně se od té doby změnilo.
    Začátkem století bylo v Brně asi 50 malých firem, podobných té naší - firem, kde jste si mohli nejen něco z výpočetní techniky koupit, ale zároveň vám zde nabídli i nezbytný servis. A pozor - těch cca 50 firem - to mluvím o těch, o kterých jsem sám věděl, které jsem znal.
    Dnes vám spíš dokážu vyjmenovat místa, kde kdysi některá z těch firem sídlila - a dnes už tam není. Ne že by se odstěhovali - prostě firma zanikla.
Nás takhle kdysi ze Žabovřesk vytlačila velká firma, která se usadila hned za rohem a ihned nasadila agresivní cenovou politiku. Prostě prodávali prakticky za nákupní ceny. Zisky? minimální. Tak ušetřili - místo špičkových techniků a obchodníků, se kterými začínali raději z úsporných důvodů pokračovali s méně špičkovými zaměstnanci. A za čas je vyměnili za lidi, kteří sice o výpočetní technice nic nevěděli, ale zato měli nízké mzdové požadavky. A zákazník si pak u nás stěžoval, že tam byl a chtěl router. A prodavač poudá: Router? pane, já nevím co je to ten váš router ! Tady máte na skříních vystavené zboží, tak mi řekněte, jakou má ta krabice barvu a co je na ní napsáno a já ji podám... Říkáte - směšné? Ale ne, realita. Důsledek šetření. Nemístného šetření. A hlavně - nepochopení principů tržního hospodářství. U nás, v našem státě jsme už od doby Klausovy neviditelné ruky trhu vychovávání v tom, že nejlepší je to nejlevnější. A vůbec nejfantastičtější nabídka - to jsou služby zadarmo nebo za symbolickou korunu. A nikdo si jaksi nechce uvědomit, že služby zadarmo nikdo neposkytuje - že si je naopak nechá zaplatit někde bokem, tak aby si toho zákazník nevšiml - protože by se mu to třeba nelíbilo.

    Tenkrát jsme nezareagovali zavřením firmy, jen jsme se nechali vytlačit - koneckonců do středu města, na lepší. A bohužel - po čase opět a pak zase. Všude se začaly objevovat pobočky firem nabízejících to nejlevnější zboží. Třeba firma s miliardovou TV reklamou a zeleným vlezlým skřetem nabízejícím nejlevnější zboží - mimochodem zaregistrovali jste, že jejich zboží je v průměru docela drahé? a to ani nemluvím o řadě poplatků za všechno - dokonce poplatek za vyzvednutí zboží na prodejně ! Pak tu máme DVOJKU NA TRHU - pak ještě dvě tři větší firmy - a ti malí, ti se krčí kdesi stranou a ani nejsou vidět. A servis? ve skutečnosti dnes servis nabízí málokdo, základem je přece obchod - obchod - obchod. A tak v mnoha případech něco koupíte, ano - výhodně a levně, ale vůbec vlastně nevíte, jak se to správně používá, nikdo vám to nevysvětlil a nepředvedl.
    A já pak narážím na případy, kdy zákazník přinese na opravu zařízení a při té příležitosti se teprve po několika letech dozví, že to umělo spoustu dalších možností, které mohl celou dobu využívat.
    Jako ten zákazník, který pravil: Pane Volný, vy mi vážně chcete tvrdit, že ten můj počítač mohl být celejch těch pět roků takhle rychlej?

    A tak pořád čekám, kdy k nám konečně dorazí ten správnej kapitalismus, ten ve kterým nebudeme bazírovat na co nejmenší ceně, ale naopak na těch nejlepších službách - a kdy zákazníci konečně pochopí, že za služby se platí a že ty služby mohou mít (i pro ně) větší cenu, než ten samotnej výrobek.
    A že šetřit tím, že si koupím výrobek bez služeb a že zaměstnám zaměstnance, kteří jsou sice levní, ale o své práci nic nevědí, tak to je právě naplněním hesla

ŠETŘIT SE MUSÍ - AŤ TO STOJÍ CO TO STOJÍ
 

    A aby někdo něřekl, že jsem to odfláknul, tak ještě jedna historka.
    Je to taky řadu let - někdy těsně koncem minulého tisíciletí - pracoval jsem tenkrát jako správce počítačové sítě v nemocnici a objednával jsem nové - supermoderní - zařízení na zálohování dat. Dnes z toho budete mít samozřejmě srandu - jednalo se tenkrát o optickou mechaniku (čili vypalovačku DVD), tedy něco co dnes stojí pár stovek (a media k tomu jsou asi tak po desetikačce). Jenže tenkrát to bylo trochu jinak - mechanika stála desítky tisíc a media - nechci kecat, snad pětikilo, možná tisícovku za jedno. A já potřeboval mít do začátku zásobu alespoň na pár týdnů provozu - tak jsem těch medií objednal asi za 5tis Kč - tedy fakt jen pár kousků.
    My tenkrát měli nového šéfa - byl mladý, šéfování na něj spadlo dost nečekaně a myslím, že se trochu bál (můj kolega, se kterým jsme celou počítačovou síť rozjížděli a který tomu šéfoval doposud, byl donucen odejít kvůli vyloženě nesmyslným záminkám - znelíbil se panu řediteli). A tak nový mladý šéfík nechtěl riskovat, naopak - snažil se panu řediteli co nejvíce zalíbit. A jak na to? No nejsnadnějším způsobem - ZAČAL ŠETŘIT. Stylem - důležité (a drahé) věci povolíme, pardon - DOPORUČÍME - a to levné naopak prohlásíme za zbytečné

A VYKÁŽEME když ne PODSTATNÉ tak alespoň SYMBOLICKÉ ÚSPORY.

    A tak nový šéfík doporučil objednání optické mechaniky, ALE DŮRAZNĚ NEDOPORUČIL OBJEDNÁNÍ MÉDIÍ.
A zdůvodnění ?
Media doporučil nakoupit teprve podle toho, jak se nová optická mechanika osvědčí...

     Jak to dopadlo? No - jediným možným způsobem - optická mechanika se zakoupila, namontovala, ale protože jsme neměli k dispozici žádné medium, tak se jaksi ani nemohla vyzkoušet. A šéfík po čase napsal panu řediteli vyjádření, že se mechanika (přesně podle jeho jasnovidného předpokladu) neosvědčila - a že to tedy byly vyhozené peníze. Za což jsem dostal vynadáno já - já to přece objednával. A že to nebylo na čem vyzkoušet? že se k mechanice (NIKDY) nekoupilo jediné medium a tak tam zůstala (snad navždy) namontovaná zbytečně? No to přece bylo v pořádku, vždyť

ŠETŘIT SE MUSÍ - AŤ TO STOJÍ CO TO STOJÍ
 

A ještě maličkost - v článku o FireWallech jsem také uvedl jeden pěkný případ šetření. Třeba se vám bude líbit.