Zkušenosti s Českou poštou
aneb
proč nemám Českou poštu rád
| Následující řádky pouze dokumentují zcela skutečnou, reálnou událost. Pokud se vám to snad bude zdát poněkud emotivně zabarvené - nemýlíte se. Ještě dnes, po řadě měsíců mi to pěkně hýbe žlučí. Ovšem nejhorší na tom je - i když je tato zkušenost s Českou poštou extrémní, není bohužel zdaleka jediná. |
Hurá
!!!!!!!!!
Konečně ho mám !!!
Konečně mám
dnes - 3.12. - v ruce foťák, odeslaný z Buchlovic 23.11.
Poštovní zásilka tuto trasu - 66km - urazila za 10 dní, to máme 6,6km
za den neboli 275metrů/hodinu
(pardon, nevíte náhodou jak rychle leze šnek ?)
Zároveň jsem si na poště zjistil "přesná pravidla hry" a rád se
s vámi o tyto poznatky podělím.
Pár detailů pro
pobavení (či pro nasrání ?):
1) balíček, odeslaný 23.11. leží u nás na poště už od 24.
listopadu - poštovní doprava tedy fungovala rychle
2) balíčky se samozřejmě k adresátovi nerozvážejí - no prosím, to
bych ještě pochopil - asi nejsou lidi
3) poštovní doručovatel pouze vhazuje do schránky oznámení o uložení
zásilky - fajn, aspoň se dozvím, že mi něco došlo
4) - " - , ano,
ale jen když na to má doručovatel zrovna čas a nemá pošty příliš moc,
jinak se oznámení ukládá přímo na poště
5) první upomínka se také pouze ukládá na poště - mají na to dokonce speciální nástěnku, kam se lísteček přišpendlí.
Škoda jen, že se ta nástěnka nachází v prostorách, kam nemá veřejnost přístup
:-(
6) teprve druhá upomínka se opět doručuje adresátovi
7) - " - , ano, ovšem
viz bod 4) - poštovní doručovatel na to musí mít čas
8) adresát si musí doručení balíčku hlídat (dotazem na poště) sám
- paní na poště mi vysvětlila, že snad přece musím vědět předem, když
mi někdo něco posílá !!!
9) já jsem se sice na poště ptal (dokonce několikrát) - ale jen
telefonicky !!! A pokaždé jsem se dozvěděl, že na moje jméno tam žádná
zásilka neleží.
Jak je to možné ?
Jednoduše !!!
Na takové dotazy se na poště odpovídá zásadně
záporně !
Proč?
a) nemají kontrolu, kdo se ptá - a co kdyby to byl třeba
zloděj ?!
b) na telefonické dotazy nemají čas - jen je to odvádí
od práce.
10) Teprve osobní návštěva,
sdělení čísla zásilky (bez toho
paní odmítla začít hledat)
a předložení občanky vyburcovala
dámu za přepážkou k tomu, aby zvedla svou rozložitou zadnici ze židle a šla
se podívat do počítače.
Od tohoto okamžiku probíhalo již vše
téměř normálně - paní odešla dozadu a za chvíli se vrátila s informací,
že tam můj balíček opravdu leží na regále. A stačilo jen, abych ji úpěnlivě
poprosil, že ten balíček skutečně potřebuji - a ona opravdu (už trochu méně
ochotně) zašla ještě jednou dozadu a balíček mi přinesla - takže jsem
jej za chvíli šťastně držel v ruce.
11) Na závěr jsem byl ještě upozorněn, abych si na tohle nezvykal !!
- ještě 4 dny a už by se to vracelo zpátky k odesilateli !!!
Co z toho vyplývá ?
No - já vlastně nevím, přiznávám, že můj mozek se jaksi vzpírá chápat úředního šimla a už vůbec se mu nemíním přizpůsobovat.
Anebo - řešení je trojí:
1) obout si pevné boty, kus chleba do uzlíčku, čakan do ruky a vyrazit s poštou k adresátovi pěšky.
2) přestěhovat se do
Tramtárie (může být i Botswana, Rwanda-Burundi, Bangladéš, Lombok Island
apod.)
Tam všude jim určitě pošta funguje mnohem líp (holt jsou
to tzv. rozvojové země - takže mají rozvinutou i poštu).
3) používat opravdu
spolehlivou přepravu (PPL, DPD, Messenger...).
Tohle prosím není reklama. Pouze letitá zkušenost. Možná
o nějakou korunu vyšší cena, ale termín doručení do 24hodin se dodržuje
a co je pro mě také podstatné - nemusím s balíkem nikam běhat, přepravce
to vyzvedne přímo u mě a adresátovi to opět doručí pěkně do ruky - holt
přesně tak, jak si to představuji.
Případně to vhodím do boxu - a z dalšího boxu si to opět
adresát vyzvedne. Obrovská výhoda !! boxů je všude jak naseto, mají 24hod
"pracovní dobu" - takže si svobodně vyberu čas, kdy se mi to
zrovna hodí - a nemusím celý den sedět doma a hlídat zvonek, jestli už náhodou
někdo s balíčkem nejde.
Jo - a proč jsem na tu poštu stále jen volal a
rovnou si tam "nezaskočil" ? No - jednak je to od nás dost daleko -
a navíc je pošta i dost daleko od nejbližší zastávky hromadné dopravy,
mimoto se mi o berlích poněkud blbě skáče - a pokud už tam doskáču, čeká
mě tohle:

Jak vidno, naší Ajdě se tyhle schody líbily -
ona vůbec všechny schody milovala,
já naopak schody nesnáším - asi kvůli těm berlím.
A to jsme měli kousek od nás poštu s bezbariérovým přístupem !!
ale tu zrušili - a tohle od světa vzdálené schodišťové monstrum zůstalo.
Na základě těchto zkušeností zajisté pochopíte, proč zboží posíláme zákazníkům zásadně prostřednictvím přepravních služeb nebo Zásilkovny, Balíkovny, PPL, DPD apod.
|
PS: Když už tak nadávám na Českou poštu, nedá mi to abych nepřidal ještě jednu historku. Sice v ní zrovna o nadávání nepůjde (vlastně naopak), ale stejně si nejsem jist, zda z ní budou mít dnešní pošťáci radost. Konečně, posuďte sami: Tohle o čem budu psát se stalo před
mnoha a mnoha lety - vlastně to bude za chvíli bezmála před stoletím,
za první republiky, v době kdy můj tatínek byl ještě malý chlapec.
Jejich rodina tenkrát žila v Hodoníně a dědeček pracoval v Brně na
Zemském úřadě, kam každý den dojížděl vlakem. Takže co ta moje babička udělala ? No přece tady ještě měla naši spolehlivou Českou poštu !! Ne né, já si vůbec nedělám
legraci, já to míním naopak smrtelně vážně. Babička prostě sedla,
napsala dědečkovi dopis s přesným seznamem, co má všechno v tom Brně
nakoupit, zalepila do obálky, přilepila známku a šla hodit do schránky. Co, vy tomu nevěříte ?
Tak co, páni pošťáci, nestydíte se ?
- ale nemyslíte, že jejich služby byly na úplně jiné úrovni ? |












